Cvičák

Už jsem dlouho nic nenapsala, tak jsem se rozhodla to napravit a napíšu vám o cvičáku,  kam chodím. Už jsem dřív psala, že chodím na základní kurzy ovladatelnosti. Tak to už není dávno pravda protože už jsem byla asi 7x na normálních cvičeních. Když totiž skončily ty základní lekce, tak nás z těch 50 tři vybrali (mě, Dobbyho – border kolie, a Kiru – výmarská ohařka), že prej jsme výborní a jestli bychom nechtěli pokračovat jako členi klubu. Tak páníček, že jakože jo, takže teď chodíme každou středu a sobotu na cvičák (update – teďka v zimě jenom v sobotu). Ve středu jedem poslušnost (to mi docela jde) a v sobotu jdem ráno na stopy (tam to neni sranda, protože mi páníček nevyšlapuje cestičku, ale jde normálně a se salámkem taky docela šetří … si ještě musíme vyjasnit), pak je zase poslušnost, a pak …. OBRANY!!! Obrany teda jsou fakt super, sice jsem ještě nedorostla na regulerní rukáv, ale už jedu na peška a normálně na něm i visím, takovej já sem drsňák!!! A minule jsem taky jela na takovym tom měkčim rukávu – asi se mě bojej a čekaj, že když mi nedaj pořádnej rukáv, tak je budu šetřit … ale to se mýlí!!! Celkově musím uznat, že sobotní dopoledne nebývají vůbec špatný Akorát teda jako nechápu, proč pokaždý, když dělám ňákej cvik, tak se všem páníčkům a paničkám říká, aby svý psi popoháněli a páníčkovi se vždycky řiká, aby mě trošku zpomalil a klidnil. Vždyť rychle je to větší adráč, což implikuje větší zážitek (takhle se pozná pes, kterej má za páníčka matfyzáka – používá slova jako “implikuje” i v situacích, kdy je to úplně zbytečný). Takže závěr – cvičák dobrej, spoustu kámošů tam je a páníček mě furt láduje salámem – bomba!

Tady jsou fotky ze cvičáku z 30. 10. 2010.

Takže zase parádní víkendíček

Takže zase parádní víkendíček. Jako trochu tomu chyběl páníček, kterej odjel do Turecka, ale i tak se to dalo. V pátek mě panička připravila na cestu a jelo se se strejdou i sestřenkou na chalupu k jejich babičce – to je jako u mě Kely. Jako bylo to tam vcelku fajn – trošku jsme si s Freyou zaběhaly na zahradě, kde páníčkové sekali trávu. Tý jsem teda trošku snědla – přišlo mi to jako dobrej nápad, ale zbytku rodiny už méně. Hlavně když jsem tu trávu i se zbytkem obsahu bříška hodila u večeře ven. Se to jako hned uklidilo, tak v čem je problém?

Do Prahy jsme se vrátili v sobotu a v neděli jsme se jely s paničkou mrknout na příbuzenstvo, jak válí na výstavě. Totiž taky plánuju v budoucnu nechat svět nahlédnout na můj dokonalý exteriér, ale nejdřív je nutné vychytat mouchy. Proto jsem to tentokrát vzala spíše v informativním a socializačním duchu.  Jako hned jak jsem vešla na louku, tak jsem holky poznala. Byla tam Ája a Mína. Ája tedy spíš pospávala a čerpala síly na vystavování, ale s Mínou jsme si krapet zablbly. Ségra byla vyfiknutá na výstavu – jako seklo jí to. Je vidět, že jsme sestry. Celou dobu jsme se přetahovaly a těsně před výstavou jsem jí samou nervozitou ještě poslintala kožíšek. Ale stejně ségra dostala 3. místo, takže dokonalost sama. Ája bohužel nedopadla, jak jsem si myslela – což nechápu, páč je to taky kus dobrouše… bylo ale vidět, že jí motivovalo na další souboje – to samo chápu a držím palce, ségra. No já jsem pak holkám poblahopřála a jela jsem dom, abych si trochu schrupla před cvičákem.

Až doma jsem se dozvěděla, že celou tu dobrmaní akcičku nakonec vyhrála mamča – jako já to samo čekala – páč moc dobře vím komu vděčím za můj exteriér…si kost mami, blahopřeji!!

Tentokrát jsem na cvičáku nacvičovala s paničkou, protože páníček byl v tom Turecku, jak jsem již zmiňovala. To asi jako fakt nemohl stihnout… ani já bych možná neuběhla tu štreku na cvičák (i když…).

Jako panička byla fakt naspeedovaná, jak se těšila, že bude v ruce držet na cvičáku smrtonosnou zbraň. Ukázala mi, že má Junior, což bylo asi to poslední, co udělala dobře. Jinak to bylo ještě větší peklo než s páníčkem. Jako Líbo, to byl teda los tenhle páreček! Kdybych to nevzala do vlastních pacek, tak jsme tam na ten cvičák snad už nemuseli ani chodit…ale dobrý – byla jsem zase za tvrďáka s určitou dávkou nadhledu a respektu k věc. Dokonce jsem byla pochválená, že jsem asi doma trénovala – já sice jo, ale páníčci tomu asi moc nedali… Není nějakej cvičák pro páníčky – něco na styl zvláštní školy?!

Pak už zbývala jen cesta domu – to mě panička hodila do kufru a já drsným okem pozorovala kolemjdoucí kámoše, jak jdou se svými páníčky domů. Nebudu znovu opakovat, že jsem si i za tak krátkou dobu vybudovala na cvičáku mezi ostatníma určitou pověst, ale potom co paničce 3x chcíplo auto, než vyjela z pole, na kterým parkovala mi nezbylo nic jiného než sklopit zrak a schovat se za dveře…fakt peklo.

Další fajn víkend

Diabolla s Freyou na chatě - 10. 9. 2010

Já mám ty víkendy fakt ráda. Páníčkové jsou nějak milejší a mají víc času, tak zkoušej vymyslet vždycky nějakou srandu. Tenhle víkend zase vytáhli trumfy…
Začalo to hned v pátek, jak se vrátila panička z práce. Jsme teda s páníčkem museli počkat než si sbalí nějaký blbosti – to nejdůležitější, můj batůžek, už páníček dávno sbalil. Ale tak co se dá dělat, každej někdy tápe. Teta Freya (jo, tetu jsem povýšila na sestřenku – páč mi to přijde logičtější) už u nás byla na návštěvě – protože jí strejďák přivez k nám. Hned u dveří autíčka byla zase ráda, že mě vidí. To já vždycky poznám. Jsem jí rovnou prokrvila achilovky a pak už jsme jeli na chatičku.

Na chatě jsem toho v pátek teda už moc nestihla páč mě cesta vcelku zmohla, ale zato v sobotu jsem začala den během s páníčkama a sestřenkou. Takže pohodička výklus v lese a pak přes vesnici se spoustou keců. Si mě páníček vzal na vodítko a furt „k noze, k noze….“, aby se neposral, prostě nebyl čas…

Po návratu jsem si dala krátkého šlofíka a pak mi panička připravila stopu. Jako stopa super – jsem přakvapila sama sebe. Panička dávala teda dost zmatený povely, ale já jsem se nenechala zmást a zvládla jsem pěkněj oblouček, ikdyž mi do něj dala panička mnohem míň Junioru než minule – to ještě budeme muset probrat! Páníček mě natáčel, což je pochopitelný, páč dokonalost by měla být zaznamenána. Jo, kde já mohla bejt…no nic.

Pak si stopu zkusila i Freya a fakt jí to šlo – je vidět, že se inspiruje od nejlepších. Jen jsem jí nemohla jít hned zaběhnout pochválit, páč jsem byla zavřená… Večer jsme si skočili ještě na pivko, ale protože jsem se rozhodla abstinovat (nejsem žádnej lidskej slaboch), tak jsem si jen odpočala.

V neděli jsem jeli domů a sestřenku vyhodili u strejdy. Pak už to vypadalo na docela nudu, ale kolem pátý mě páníčkové sbalili a někam se jelo.

Jako to jsem zase koukala. Dojeli jsem na místo, kde bylo spousta správnejch týpků – od molosů, přes piťáky a jiný teriéry po pudly a buldočky. Tak 50 pohodářů – prej cvičák. Si dám líbit.

Si nás po počátečním přivítání rozdělili do skupin. Já jsem byla, jak jsem si hned všimla, v tý nejdrsnější skupině – dali mě tam na základě věku a výšky. Byli tam samí ostřílení psi – takoví, co se podívaj a ty hned víš, kde je tvý místo. Jo tak mezi nima jsem byla samo já. Jsem tam jako dost zapadla. Cvičitelka nám pak vysvětlovala nějaký cviky, který já už pochopitelně naprosto chápu jen páníček furt tápe. Ostatní psi na tom byli podobně. Mi přišlo, že je tam nějaká napjatá atmoška, tak abych jí trochu odlehčila, tak jsem si, uprostřed kolečka který jsem měli dle instruktorky s páníčkama udělat, decánko ulevila. Jako byla to sranda – ostatní psi se pobavili a ledy se prolomily…

Panička to všechno fotila, takže mohu nabídnout kvalitní instruktážní materiál, haf.

Videa ze stop tady.

Letní výcvikový tábor Coldplay rodiny

Diabolla s pohárem

Tak jsem zpět z tábora, kam mě páníčci vzali – jedním slovem – bomba. Když jsme přijeli, tak teda bylo fakt hnusně a sychravo, že se mi ani nechtělo z vyhřátýho kufru, nicméně okolo to docela pěkně vonělo nějakejma pejskama, tak jsem se nechala ukecat a z kufru vyskočila. Hned v klubovně cvičáku jsem se našla asi 10 dobrmanů, z nichž mě hned nějaký seřvali – hlavně teda Archie byl drsňák, tak jsem si na něj od tý doby dávala majzla a radši jsem ho moc neprovokovala. Ale rychle jsem se seznámila a dobrý. Ze sourozenců byli na táboře Digory aka Gorýsek, Dasha, Dhilaya aka Ája, Deaver aka Daneček a Drago, pak tetičky Bohema aka Berunka, C´est La Vie aka Selinka, Caramella aka Cara, Berry, pak maminka Afrika aka Fína, babička Kelly aka Kelišová a pak mimo Coldplay rodinku Archibald aka Archie a Brix … no prostě super partička, samej dobrman.

Hned odpoledne byly obrany. Teda já byla na cvičáku poprvý, takže jsem moc netušila, co mám čekat. Nejdřív na mě navlíkli postroj, abych se prej nedusila, až budu trhat – jakoby nevěděli, že jsem tak drsná, že se nedusím! Nicméně páníček mě stejně blbec připnul vodítko na obojek místo na postroj, tak jsem to mohla hned dokázat …. ach jo, proč zrovna já;-) No a pak přišel takovej navlečenej pán a snažil se mě nasrat s nějakým hadrem, tak jsem se teda nasrala a trhala jsem a kousala jako o život. No, moc si z toho nepamatuju, páč jsem byla úplně v rauši.

Obrany pak byly každej den a byly fakt super. Kromě toho jsem ale taky zkusila svoji první stopu. To vám panička vyšlape takovou cestičku a proloží ji pamlskama a pak vás na ni vezme a vy musíte čmuchat od jednoho pamlsku k druhýmu. Cílem prý je snižovat postupně počet pamlsků, ale to bych se na to podívala! No první stopa úplně luxusní prej, kdybych se nepodívala 2x na páníčka, co to kolem mě vyvádí s tím foťákem, tak by to prej bylo jeětě lepší. Druhá stopa taky dobrý, ale panička to udělala trošku krátký – teda ona to myslela dobře, ale jsem holt moc dobrá a učím se rychle. To není žádná sebechvála, to je prostě fakt!

No a pak byla taky párkrát poslušnost. To mi šlo teda myslim taky – zvláště pak, když bylo páníčkům vysvětleno (konečně – děkuju Líbo!), že do mě maj ládovat salám místo piškotků. Za salámek totiž cokoli Z domova už jsem jakž takž uměla sedni, lehni, vstaň, ke mně, přines i chůzi u nohy, ale tohle bylo trošku v jiném stylu, tak jsem to musela trošku pořešit, ale v poho…

A poslední disciplína, co jsem tam zkusila, byl coursing. A to bylo fakt dobrý. To natáhnou špagát mezi kolíkama, na konec vám daj nějaký střapce a pak to uprostřed někdo ovládá (páníček Archieho) a ten někdo se snaží abyste toho syčáka (střapce) nechytli. Poprvé jsem běžela s Ájou a to moc nešlo, páč já jsem slečna a nebudu se přeci s někým rvát o syčáka, tak jsem jí ho nechala a radši jenom sledovala, jak se za ním honí. Pak mi to ale páníčci natáhli znova a běžela jsem sama (teda panička mě kaučovala) a to už mi teda jako dost šlo.

Poslední dny byly pak soutěže – to byl asi úplně nejlepší den. Ráno nějaký obrany zase – chtěli mě tentokrát donutit štěkat, ale já se nedala! Pak jsme se šli vykoupat a pak byla soutěž v poslušnosti. Tam jsme jako štěňata museli zmáknout chůzi u nohy, sedni, lehni, aport, odložení, přivolání. Všechno dobrý až na aport. Páníček mě totiž předtím nedal vyčůrat, takže když mi hodil aport, tak jsem pro něj doběhla a pak se vklídku vyčůrala – když je blbej, tak to má mít! Kupodivu ale i s tímhle výsledkem jsme se dělili o třetí místo s Danečkem – to proto, že páníčci nejsou jako zase úplně blbí a poslušnost se sčítala s vědomostním testem a protože páníčci furt něco čtou, tak to prej nebylo nejhorší. Takže přišel rozstřel – postavili jsme se vedle sebe s Danečkem na čáru, můj páníček a panička Danečka šli asi 30 metrů před nás a kdo ke svýmu páníčkovy doběhne dřív, tak vyhrává. Páníček zvolil správnou taktiku a místo nějaký mňamky, kterou bych stejnak neviděla, mi ukázal syčáka a dělal ze sebe debila (skákal, pobíhal sem a tam, mával rukama a tak). No a na syčáka já slyším, to jako jo – takže je asi jasný, kdo vyhrál Pohárek za třetí místo mi panička dala nad pelíšek … možná mi ho spíš měla dát nad gauč, páč tam jsem výrazně častěji. Další soutěž byla v coursingu. Tam jsme všechny štěňata překvapilï, protože jsme měli skoro všichni lepší časy, než starší psi. To je proto, že jsme mladé a moudré feny a psi a neběháme tak rychle, takže nepřebíháme v zatáčkách. No a ze štěnat jsem měla nejlepší čas já – nějak kolem 25s a pak byla Ája s asi 27s. Ze starších psů se mnou mohl srovnávat jenom Archie, kterej měl na setinu stejnej čas – holt mazák, to se pozná. Ale to nebylo ještě všechno, protože v noci mě páníček probudil (a že mu to dalo práci) a šli jsme na avizaci! Páníček mě vzal kousek od cvičáku a tam nás napadl nějakej pán! Mával přede mnou s hadříkem a tak jsem kousala jako o život, jak jsem se to už naučila při obranách. Když jsem ho zahnala do lesa, tak jsme chvilku počkali a pak jsme vyrazili za ním… No bohužel asi po 30 metrech jsem ztratila stopu a navíc byla na cestě super žabička… Tak jsem si s ní pohrála a vyrazila zpátky. Jenže páníček, že prej ne a že půjdem za syčákem. Tak jsem teda šla a za dalších asi 30 metrů tam fakt byl. Seděl vedle cesty na kládách – ne že bych si ho teda všimla, ale když na mě zasyčel, tak jsem zase začala trhat, až jsem mu vyrvala z ruky syčáka a běžela s ním s páníčkem zpátky na cvičák – luxus! Pak šla teta Caramella a když se vrátila, tak jak byla ještě naspeedovaná a my si tam s Danečkem hráli pod stolem, tak jsme na ní asi šlápli a ona mě trošku kousla do ouška. Tak jsem si hrdinsky zakvičela a šla spát na gauč a nechala se chlácholit od páníčků – není nad to si decánko zasimulovat, aby vás pak do rána někdo opečovával … holt, jak se říká, dobrman je vždy 2 kroky před pánem

No takže celkově fakt super akce – bude se mi po všech stýskat, ale počítám, že je stejnak budu tak nějak potkávat, takže to nakonec nějak s těma mýma páníčkama vydržím. Jo jinak počasí bylo celkově super – možná od druhýho dne až moc vedro. V noci naopak kláda jak blázen, ale spala jsem s páníčkama ve stanu mezi nima a oni mě zahřívali a panička na mě furt házela nějakou deku nebo ručník – a já to ze sebe furt skopávala, ale vysvětlit něco paničce je prostě marný no…

Fotky jsou tady.

Jak jsem byla večer sama

Tak si včera páníček s paničkou vyrazili na večeři. A protože to nejsou žádní škudlové, tak mi nechali na lince bábovčičku – přesněji řečeno polovinu. Tak jsem si teda posloužila. Povím vám, není nad to, si takhle večer vzít bábovčičku na balkón, pozorovat cvrkot a dát si siestičku. A aby páníčci viděli, že nejsem žádnej burák, tak jsem si z té kuchyňské linky vzala jenom tu bábovku a talíř i s utěrkou, která ji přikrývala, jsem tam samozřejmě nechala. To jako aby mi příště nechali zase, když viděj, jak jsem šikovná. Příště možná i umeju talíř…

Víkend s Freyou a psí rodinkou

Diabolla s Freyou v Krčáku 25. 7. 2010

Tak víkend začal dost mizerně, páč mě páníčkové zase vzali na veterinu… Ale zase na druhou stranu mě tam maj rádi, takže OK. Vždycky tam dostanu nějakou tu mňamku a navíc mi vždycky řeknou, jak jsem krásná a že tak krásnýho dobrmana už dlouho neviděli, … což teda jako dá rozum, že jo…

No ale pak se to začalo zlepšovat, páč jsme od veterináře nejeli domu, ale vyzvedli tetu Freyu. Když mě teta Freya viděla, tak ze mě měla fakt radost, … ale to už zapomněla, jak dokážu bejt otravná, muhehehe… Teta s náma byla i přes noc, takže jsem měla spoustu času jí dát na prdel Druhej den dopoledne jsme jeli do Krčáku před tím, než jsme tetu vrátili a tam jsme si teda jako fakt užili… Hlavně teta – našla tam takovou obrovskou kládu a běhala s ní po lese – to vám byl nářez, mrkněte na fotky. Až budu větší a vyměněj se mi zuby (který mi teď furt padaj, takže mám míček i syčáka furt od krve – sem drsnej dobrman), tak něco takovýho taky zvládnu.

Ale co přišlo druhej den? To se páníčci vyznamenali – v neděli jsme totiž jeli navštívit mámu Afriku a babičku Kelly. Ale co víc, … taky tam byli sourozenci – Drago, Diesel a Djasmine. Trošku jsem teda byla zklamaná, že Djasmine je o kilo těžší, ale aby si nemyslela, tak jsem jí dala co proto – měla štěstí, že sem měla dobrou náladu, jinak nevím, jak by to dopadlo, to je jasný…. No celkově vzato – asi tři hodiny jsem běhala jak šílená a dala pár bitek – paráda. Naběhala jsem tak asi 30 kiláků, což jsem trochu prokoučovala, páč teď mi panička ani páníček nežerou, když s nima jdu běhat, že po 5 kilometrech nemůžu (já jako samořejmě můžu, ale když to je taková ostuda, jak oni se vlečou – hlavně teda panička).

Fotky z celého víkendu jsou tady, fotky od Líby tady a článeček tady.

Koupání s Emy

To jsem šla s paničkou na prochajdu do lesa – naše častá procházka. Cestou je potůček, tak se to dá snýst. Zase jsme jí musela nosit míček, co neustále odhazovala. Lidi jsou divný – pořád si něco dokazujou. Panička se podle mě snaží dohodit tím míčkem co nejdál, ale jako je to dost slabý. Hlavně, že je od ní klid.

Postupně jsme došly až k rybníčku, kde jsem si všimla párku lidí. Na mě koukali už zdálky – to já poznám. Tak jsem za nima chtěla doběhnout, abych splnila svou sociální povinnost. Panička na mě zase křičela to blbý „ke mně“ – já nechápu, jak může mezi těmi lidmi fungovat, když se nesnaží začlenit. Proto jsem s rozhodla, že nám zvýším reputaci a nebudu z nás dělat studený čumáky a trochu na ně skočím. Jasně, že se jim to líbilo, jen panička to kazila tím věčným „neskákej, neskákej…kde máš míček?“ pak ho tam začala zase odhazovat – no trapas. Měli s sebou i docela v pohodě retrívku, tak jsem tam s ní běhala – ona pořád nosila těm svým páníčkům míček (bylo mi jí líto, ale chápu), kterým se snažili asi trefit kachničky na rybníčku či co. Tak sem běhala za ní, abych jí to trochu zpříjemnila. A jak tak běžim, tak najednou jsem zjistila, že nestačím…!!! Jsem se otočila a doplavala bravurním stylem na břeh. Panička se mohla p…jak málo těm lidem stačí