3 akcičky

Jsem si tak nedávno říkala, že už jsem fakt dlouho nic nenapsala do deníčku. Prostě nebyl čas – nějak se pořád něco děje. Buď trénuji s páníčkem na poslušnost a nebo s paničkou ladíme můj sexy exteriérek (ne, že bych musela něco ladit, ale panička se pořád pokouší nějak dát dohromady můj a její zevnějšek při postoji – peklo).

Všechno tohle blbnutí mělo za následek jednu velkou cestu do Českých Budějovic. To byla teda slušná štreka – musela jsem v neděli vylízt z pelíšku už kolem půl 6 ráno a jet do nějakýho prdelákova na jihu Čech – to si teda příště, k…., rozmyslím. Ale zase na druhou stranu jsem musela. Panička a páníček měli pocit, že už je načase někam zajet a potěšit oko diváků dobrmaních výstav.

Když jsme tam na jih dojeli, tak to byl fakt šrumec = všude hafo psů, všichni vyvonění a netrpělivě čekali na svoji chvilku v různých kruzích. Já jsem byla u toho nedrsnějšího kruhu – kruhu č. 6 – tam byli dobroušové. V mojí kategorii nás bylo 6 holek – jako všechno kočky. Chvilku jsme tam spolu běhaly dokolečka, postávaly a koukaly na pana Vondrouše. No a nakonec ten divnej pán, co nám všem koukal do pusy, jestli jsme mu asi něco nesnědly, páničkám něco řekl a byl konec. Jako já bych tam s holkama ještě klíďo chvilku pobyla, ale bylo tam najednou nějak husto – paničky ostatních fenek byly nějak podrážděný a tak jsme radši šli.

Třída mladých
V1 CAJC Diabolla Coldplay /Bentley od Dvou lvů x Afrika Coldplay/
V2 Desert Rose di Brittasgang /Charm Antis x Corleona Lady di Brittasgang/
V3 Kelly Grace od Dvou lvů /Chester v.d. Töpferstadt x Gabby od Dvou lvů/
V4 Odyssea Halit Paša /Batler de Grande Vinko x Jasmína Bohemia Gotika/
V Arka Třemšínský poklad /Gaston od Dvou lvů x Enigma Restless Heart/
VD Debee di Brittasgang /Charm Antis x Corleona Lady di Brittasgang/

Další zlomový okamžik, který asi bude dobrý, abych ti deníčku přiblížila, byl parádní srazík s bráchama a ségrama – SVOD v Sadský. To bylo teda fajn. Bylo tam ještě víc dobroušů než v tom zapadákově na jihu a ani to nebylo moc daleko. Taková louka asi 30 minut z domova. Tady jsme se sourozencem opět ukazovali exteriérek a všechny nás paní Brožová zhodnotila jako bouchače svýho plemene- se dalo čekat, samo. Líba k tomu napsala pár hřejivých slov:

Diabolla Coldplay – 5A: čistý kód. Bolča je elegantní typ dobrmana, má štíhlou hlavu, jemnější kostru, ale prostě k jejímu typu- jak řekla poradkyně chovu- má všechno akorát a pochválená byla hlavně za pohyb- běh. Diabolla se bude ještě měnit a její plná krása se ještě rozvine! Každopádně jako první z dětí už má cenný titul CAJC a našlápnuto na českého junioršampiona: tak snad se podaří ho splnit! Moc držím palce!

Byl fajn den. Celou tu akcičku (mezi námi děvčaty) vyhrály holky od Marie – jojo, holky to fakt uměj – to už je vyšší level – gratulačka.

No a poslední docela fajn věc jsem absolvovala s páníčkem v Komořanech – ZOP.
Komořany – je cvičák, kam jsme před ZOPkou párkrát museli. Asi očuchat terén. Jako já jsem spokojená – seznámila jsem se zase s dalšíma frajerama a pak jsme tam všíchni dohromady dělali ukázku našich schopností. Ty jsou samozřejmě individuální. Chodil tam s námi i Basko Beckham – to je děsnej šprt. Ani nevím, jestli tu mám vůbec zmiňovat, že tu ZOPku dal za 96b ze 100b. Prostě asi něco provedl a potřeboval si to u paničky vyžehlit. To já samozřejmě nedělám, já si udržuju svou pozici ve smečce dle hesla “nasrat“ a to hlavně v souvislosti s paničkou. Tak abych tam nebyla před těma ostatníma za trubku, jsem ZOPku složila na pohodičku. Pan Plšek nám s páníčkem nakonec dal 88 bodů – jako bylo tam sakra vedro…

Jinak na mě panička šije nějaký skoky přes překážky – prej agility. Tak uvidíme, jdem to pozítří zkusit. Snad tam budou zase fajn psi.

Vidíš, deníčku, že se nenudím.

Reklamy
Rubriky: Uncategorized | Napsat komentář

Příběh pana Prasátko

Pan Prasátko a kamarádi

Pana Prasátko koupili páníčkové ještě v době, kdy jsem bydlela u mamči s babičkou. Měli prej strach, že budu bez sourozenců dost podrážděná a dám jim to první dny sežrat. Tak pořídili docela v pohodě růžovýho plyšáka a dovezli mi ho k Líbě asi týden před mým odjezdem. Se nám s bráchama a ségrama dost líbil (video zde).

Od těch dob je se mnou prakticky pořád, když teda zrovna není po nějaký hře na JIPce 🙂 Někdy se totiž stane, že pan Prasátko přecení svý síly a pak chudák musí na šití. Po posledním machrování dostal tak na prdel, že nemohl týden udržet stolici, tak mu panička preventivně zašila celej zadeček Už je v pohodě, ale má vcelku respekt 🙂

I přesto mě má pořád rád a nezkazí žádnou srandu, a tak je nedílnou součástí celé mojí sbírky hraček, kterou jsem zatím nashromáždila.

Rubriky: Uncategorized | Napsat komentář

Pondělní obrany 27.12.

Tak obrany jsou jedním slovem pecka. Od víkendu v Rychetách jsem zatím byla na 2 super akcičkách. Nepočítám tedy občasné obrany na cvičáku, kam chodím o sobotách, páč to se s tímhle nedá srovnat.

Tyhle obrany jsou krapet jiný – celá ta akce je mnohem delší a sejdeme se tam s jinejma bouchačema než na cvičáku. Hlavního syčáka nám dělal Pepa Kubec. Ten se toho chlapec nebojí, ale na mě si nepřijde 🙂 .

Tohle pondělí jsme přijeli s páníčkem před pátou na cvičák. Skoro všichni psi i s páníčky tam už byli, takže jsme šli skoro poslední. Po nás šel už jen Basko. Basko je kámoš. Je to bouchač, kterej je o měsíc starší než já, ale už má na krku pár vyhraných výstav. Je to tak trochu divnej týpek. Přirovnala bych ho k Davidu Beckhamovi – metrosexuál se sportovním duchem. Prostě Lassie (on je krátkosrstá kolie – vořech 😉  ) se psím tělem, co jede obrany. Je dobrej :-).

Ale zpátky ke mně. Dneska jsem jela 2 kola. V prvním kole to byla standardka. Podívala jsem se na Pepu a ten věděl, že si má konečně po těch předešlých 9 psech dávat bacha. Típnul cigárko a  čekal až k němu dovleču páníčka na vodítku. Docela to na tom ledu klouzalo. Když už jsem došla dost blízko, tak se začal fakt bát. Asi se mě snažil vystrašit, tak kolem sebe začal práskat bičem. To mě dokáže vždycky nasrat (hnout žlučí). Jsem mu nejdřív mírně řekla, ať si ten bič laskavě uklidí a on pořád nic a ještě něco vykřikoval. Sem mu to teda zopakovala o něco hlasitěji a on pořád nic a ještě si nasazoval rukavici. Do toho všeho mě zezadu držel páníček, takže mě to nepustilo dopředu – ten se u toho ještě blbě uculoval – prostě páníček. To byla situace.

V tu chvíli už jsem začínala bejt fakt hodně vytočená – jsem se do toho opřela a vytrhla jsem se páníčkovi z vodítka. Konečně. Vlítla jsem na ten rukáv, co ho Pepa držel a že ho jako nepustím. On mě šlehnul bičem do kšír – žabař a pak upustil ten rukáv. Jsem ho donesla páníčkovi, paráda. Párkrát jsem to zopákli a pak jsem si dala pauzu v autě.

Při druhém kole se zapojila i panička – z toho byla zase hotová. Jako paničce stačí fakt málo, aspoň že páníček už ze sebe nedělá takovýho pošuka. Panička mě držela za kšíry a páníček mě měl na gumě. Pepa si stoupnul po prvním kole radši dál – strach mu už nedovolil být tak blízko. Jako panička, to byla snadná věc – stačilo se do toho trochu opřít a hned jsem běžela po rukávu. Zasekávala mě jen ta blbá guma, na který mě držel páníček. Někdy jsem Pepu ani nezvládla doběhnout – při skoku mě ta guma vrátila zpátky. Ale když jsem ho chytla, tak se musel s rukávem celej otočit a stejně, i když jsem letěla vzduchem, jsem se nepustila. Páníček i panička furt vykřikovali jakože šikovná a drž – jako samo ne? 🙂

Po obranách jsme hodili Baska i s paničkou domů a šlo se do hajan. Celá akcička mi zabrala 4 hoďky  – ale super :-).

Rubriky: Uncategorized | Napsat komentář

Vánoce

Všechno moje

Tak první vánoce za mnou a nemůžu proti tomu říct ani haf… Sice jsem nejdřív byla trochu nervózní, protože to začalo už 23. velkým úklidem a to mi úplně nesedí, abych pravdu řekla. Ale od 24. už to bylo fajn. Ráno se mnou byl páníček zaběhnout 5 kiláčků a dokonce mě nechal celou dobu na volno. Jako ze začátku teda ne, ale pak usoudil, že na tom náledí to se mnou na vodítku nebude riskovat. Mimochodem, dobře udělal. Jsem ho totiž chtěla uchlácholit, že jakože netahám a pak, až by přišla nějaká ledová plotýnka, tak bych mu to dala sežrat … ale asi už mě maj prokouklou 🙂

Hned odopledne jsme pak jeli s paničkou za Freyou, takže jsem si tam s ní zablbla pod stromečkem u paniččiny babičky. Pak jsme se na večer vrátili domů pod náš stromeček, kde už čekal páníček a tam to začalo – DÁRKY. Musím podotknout, že jsem dostala snad víc dárků, než páníček s paničkou dohromady …. což je naprosto v pořádku, samozřejmě. Dostala jsem od paniččiny sestřičky velkýho méďu (ale už jsem se mu teda podívala pod čumák, takže je zralej na operaci), od páníčka kraivičku s čírem (té jsem se taky podívala na zoubek, takže taky operace), od paničky míč na americkej fotbal a od všech spoustu různejch kostiček a sušenejch věcí (játra, ouška, chrupavky, …). Takže jako bomba!!!

Druhej den jsme hned ráno jeli k páníčkový babičce k Roudnici nad Labem. Tam jsou teď dva jezevčíci – Bettynka (která na mě byla dost vostrá) a Bea (která je její dcera, je to štěňátko a byla úplně v pohodě). Tam jsem dostala další mňaminky, takže jako návštěva se vyplatila. Před obědem jsme se šli projít s páníčkem a paničkou jenom na chvilku ven a hned jsme potkali nějakýho vořecha. S tím jsme chvilku běhali, ale pak nás zmerčil nějakej pes ze zahrady a byl to pěknej dsrňák – vypadal jak míchanej rotwík a salašník. Ale drsnej byl proto, že měl na plotě ostnáč – což mu ovšem nezabránilo v tom, aby si na něj vklídku položil packy, aby mrknul na tu kočandu, co přivalila z Prahy. Zjevně jsem mu padla do oka (samozřejmě), takže plot neplot, ostnáč neostnáč, přeskočil to všechno ke mně a asi 10 minut jsme dováděli. Nakonec mě páníček s paničkou zavolali, tak jsme šli na oběd. Oba vořechy jsme nechali za vratama – mám ráda svý soukromí, žejo. No a odpoledne jsme se šli asi na hoďku projít k Labi – sice byla kláda, ale taky byl hlubokej sníh, byla tam řeka a to je super kombinace na dobrou náladu 🙂 No a pak už jsme jeli domu – super víkend a to jsme netušila, že nás v pondělí čekaj zase obrany – ale o tom v dalším článku.

Fotky klasicky na SmugMugu.

Rubriky: Uncategorized | Napsat komentář

Výcvikový víkend v Rychetách 20. – 21. 11. 2010

Ahoj, tak páníček zařídil, že jsem byla o víkendu na Rychetách, kde byl vícvikovej víkend, tj. v sobotu i neděli poslušnost, obrana a výstavy/bonitace. Kromě mě tam byly z naší Coldplay rodinky 3 sourozenci (Dhilaya, Diggory a Djasmine) , teta (Capolla) a v neděli se přijeli na chvíli podívat i maminka a babička. Byli jsme rozděleni do 3 skupin podle schopností. Já byla se sourozencema ve skupině Z jako začátečníci (z čehož usuzuji, že šlo spíše o schopnosti páníčků!). Oba dny se jelo ve 3 blocích po asi 2 hodinách. V sobotu jsme tedy dorazili hned před osmou – naštěstí akorát přestalo pršet. Hned mě přivítala ségra Ája a to tím, že po mě vyjela – nu což, spala v chatičce, takže se to dá pochopit… Rozhodla jsem se, že si s páníčkem decánko pošpásuju a poslušnost na to byla optimální přiležitost. První věc, co se dělalo, bylo přivolání. Takže jak mě páníček pustil, mrkla jsem na ségru Mínu (Djasmine), což je btw moje nejoblíbenější ségra, a nechali jsme se chytnout až asi po 5 minutách – bomba, bod pro mě 🙂 Pak jsem páníčka nechala, ať mě trošku nakrmí (on tomu říká trénink, …naiva), páč mi ráno nedal nažrat. Ale to jsem mu taky hned vzápětí vrátila – když jsem totiž měla před Jardou (cvičitel) předvést, co umím, tak jsem zarputile hledala myši (ty svině tam někde pod zemí určitě byly!!!). Tak mě páníček uvázal na chvíli k plotu, že jako abych přišla na jiný myšlenky … no tak co, u plotu je přeci můžu hledat taky, žááádnej problém. Takže poslušnost dobrý, páníček na prášky, mise splněna 🙂

Pak následovaly obrany. Ty mám, musím přiznat, dost ráda, ale tenhle figurant se rozhodl, že mě prej donutí štěkat – tůůůůdle. Prej mi nedá zakousnout, dokud nezaštěkám. Byl to sice souboj nervů, ale já sem přeci dobrman … takže jsem samozřejmě dostala kousnout, aniž bych vydala hlásku …. žabař! 🙂 Ale musím uznat, že ve druhém kole na mě šel vychytrale (kdybych nebyla taková slečna, řekla bych, že až vychcaně). Stoupl si do plenty a bouchal tam o plentu… Chvíli jsem zkoušela dělat, že mě to jako nesere a koukala jsem po letadlech a po lidech okolo a tak. Ale mě vám to tak lezlo na nervy, to byste nevěřili. Takže jsem zařvala, ať s jde s tím boucháním do hajzlu (sorry, že jsem tak explicitní, ale byla jsem prostě fakt vytočená). Páníček mě za to řvaní ještě chválil, což mě vytočilo ještě víc, tak jsem na něj začala řvát ještě víc a on mi dal kousnout do peška – super… Pak se to opakovalo ještě párkrát a páníček vypadal spokojeně. No co no, to je prostě celej on…

Po obranách jsme se šli s Mínou a Gorískem proběhnout – furt se mě snažili šikanovat, ale mě je to šumák, já si na té zemi počkám a v nestřeženém okamžiku …. achilovky!!!  Pak jsem dostala obídek a dala jsem si v autě šlofíka. Na „výstavu“ jsem šla jako první. Nejdřív stáli ostatní páníčci v kruhu a měla jsem mezi nima s páníčkem probíhat. Tak jsem na páníčka zase zkusila, že jako hledém myši, ale to už bylo jenom takovej žertík :-). Pak jsem začala samozřejmě spolupracovat, protože jde o to, aby všichni viděli, jak jsem krásná a to si přece nezkazím. Pak byla svíračka – lidi okolo nás v kruhu prostě šli úplně k nám a já měla zůstat v pohodě. No tak jako proč by ne, když mě páníček při tom láduje salámkem – to bych musela bejt blbá, abych se nějak vzrušovala. Pak se udělala rojnice a měla jsem procházet s páníčkem zkrz tu rojnici o lidi otvírali deštníky a chrastili nějakejma věcma – bože to je toho, sem snad z Prahy ne? No a pak mě ta hodná paní, co to pořádala, změřila a mrkla na zuby – no proč ne, když mi z toho kápne nějaká mňaminka. Nakonec se mnou páníček běžel do kolečka jakože výstavní kruh, … vzhledem k tomu, že spolu chodíme běhat, tak žádnej problém. Nakonec výstavní postoj – prej super, akorát mi nestojí ocásek – mi ho neměli usekávat…

Pak jsem dala doma přes noc šlofíček a druhej den …. ještě jednou dokola!!! Tentokrát s náma byla i panička. Sem si řekla, že páníčka už jsem vyzkoušela dost (a hlavně už byl úplně na pášky), tak jsem tentokrát poslouchala … ale aby bylo jasno – jenom proto, že se mi prostě chtělo!!! No a navíc tam přijela Líba s matkou a babičkou a něco nahrávala, tak jsem nechtěla bejt za blbce, že jo 🙂 Obrany jako fakt super, myslím, že jsem vypadala fakt drsně. A navíc mam prej fakt dobrej zákus – žádná novinka, páníček by o tom mohl vyprávět ;-). Potom jsme se šli projít i s mámou a babičkou a následoval obídek. A nakonec zase socializace a výstavy. Tentokrát s paničkou, protože se mnou prej na výstavy bude chodit ona. Popravdě sem trošku ráda, protože panička je reprezentativnější … sorry páníčku. No ale panička se bude muset zlepšit, protože to co se mnou prováděla, když mě jakože vystavovala, to bych vám nikomu nepřála … proč zrovna jáááá.

No a pak už jenom procházka se sourozencema a ostatníma pejskama a domů. Jako páníčci, super víkend, chvilku budu asi míň zlobit … CHVILKU ….

Fotky z víkendu na SmugMugu.

Sestříhaný video od Líby zde (díky Líbo).

Rubriky: Uncategorized | Napsat komentář

Sníh!!!

Jako, dobrý, to se musí nechat, akorát ty kurvy labradoři v tom prakticky nejsou vidět!!!

Rubriky: Uncategorized | Napsat komentář

Výlet

Ve čtvrtek 28. 10. prej byl státní svátek (asi něco někdy v minulosti udělal nějakej důležitej pes, nebo se stalo něco podobně důležitýho), takže místo abych byla dopoledne doma a prozkoumávala šuplíky a skříňky, okousávala dveře a válela se páníčkům v posteli, jsme vyrazili na výlet. A to jako pozor – poprvé vlakem! Panička dělala, jako kdybych se z toho měla pos…, nebo co – prostě nastoupim a lehnu ne? To dá rozum, žádnej problém. Jeli jsme jenom kousek od Prahy do Dobřichovic a odtamtud 15 km 4 hodinová procházka do Řevnic. A hlavně to bylo lesem! Rozumíte, les je bomba – furt se tam něco hejbe a neni vyloučeno, že budu mít štěstí a padnu na nějakýho zajíčka… U nás v Praze to neni vono, to můžu v lese prohánět jenom veverky, a ty kurvy hned na strom – co s tím pak?! Po cestě mě asi nejvíc pobavilo, jak jsem bafla na tu pani, co si fotila nějakej strom zespodu. Strašně se na to soustředila, tak jsem tam naběhla ze zádu a olízla jí ucho – skoro exnula 🙂 No jinak celkově jako OK. Když jsme došli do Řevnic, tak jsem si dala krátkýho šlofíka zatímco se páníček s paničkou napápli a pak do vlaku a domu – dobrej den…

Fotky opět na SmugMugu.

Rubriky: Uncategorized | Napsat komentář